Když na vás dotírá stress ze spousty věcí kolem, obavy ze zkoušek, starosti všeho druhu a cítíte se přehlcení, pak je fakt složité se soustředit ať už na učení, tak i na nějakou duševní práci. Mně v takové chvíli pomáhá technika zvaná pomodoro.
Jde o to, že si určitě, čemu se chcete věnovat, nastavíte budíka na 25 minut a pracujete právě na tom, co jste si dali za cíl. Všechno ostatní v té chvíli počká.
Tahle metoda mi pomohla zejména v tom, že jsem si dovolila na chvíli odložit všechno ostatní, abych mohla všechno úsilí věnovat jednomu úkolu.
Ty pětadvacetiminutovky pak řadím za sebou a prokládám pětiminutovými přestávkami. Taky mi pomohlo, když jsem si psala na papír, co mám kterou tu necelou půlhodinku dělat.
A proč 25 minut? Vlastně nevím, takhle jsem to převzala od autora metody. Občas si dám ten časový limit delší, zejména tam, kde vím, že se zaberu do práce a nebude se mi chtít ji ukončovat jen proto, že mi zazvonil budík. To je také největší nevýhoda: zastaví vás mechanicky po uplynutí určité doby bez ohledu na to, jeslti máte hotovo nebo ne a jestli třeba zrovna nejste v tom nejlepším pracovním tempu. Ale to pro nás není žádná novinka, to známe ze školy a zvonění po každé hodině.
Někdy zase můžeme ty intervaly výrazně zkrátit. Pokud jde o práci hodně obtížnou, do které se vám ale fakt vůbec nechce, tak můžete začít třeba jen pěti nebo deseti minutami. Za tu dobu toho sice moc neuděláte (i když napsat dlouho odkládaný email nebo vyřídit telefon se stihnout dá) ale zbavíte se odporu a najedete do určitého pracovního tempa.
Na čem to může selhat? Na tom, že si nestanovíte dost konkrétně to, co budete dělat. Pracovat na diplomce je dost neurčité. Napsat úvod ke kapitole té a té, to už je konkrétní a jasné.
Další možnost selhání jsou přestávky. Doporučuju si dávat budíka i na ně, neprotahovat je na déle než 5 minut. A pokud možno vstát od stolu, protáhnout se, zalít kytky, uvařit si kafe, vyndat nádobí z myčky, prostě hýbat se a zaměstnat tělo. A rozhodně se vyhnout těm aktivitám, u kterých se rádi zaseknete. Pro mě by to třeba bylo kouknutí na facebook. I když mám v úmyslu se jen na něco rychle podívat, znám se a vím, že se to obvykle protáhne. Takže facebook si nechávám až na večer, když už vím, že stejně nic moc neudělám, tak mi toho probrouzdaného času není tolik líto.